Trolejbusy v Praze

Trolejové výhybky a křížení

Tahové výhybky a křížení

Dnes se svět opět vrací k výhybkám tahovým. Název vznikl z toho, že tělesa výměn a křížů se montují přímo do pojížděného trolejového drátu a musí čelit jeho tahu. Tyto armatury nové generace se vyznačují snadnou montáží a údržbou a dlouhou životností (40 let). Jsou většinou rychloprůjezdné, pro rychlost 40 - 50 km/h.

Rozjezdové výhybky jsou stavěcí, protože se na nich trolejové stopy rozbíhají, a proto mají ovládací skříň a návěstidlo polohy výhybky. Moderní výhybky lze přestavovat na dálku rádiem - stiskem tlačítka v kabině řidiče trolejbusu. Do hustého pouličního provozu, jako je i ten pražský, je to optimální řešení. Jsou ovšem možná i starší řešení s předkontaktem (to používá např. Ostrava), nebo dokonce moderní systém automatického stavění trolejbusové cesty podle čísla linky, kdy je vůz sledován pomocí GPS a výhybka je před příjezdem trolejbusu samočinně přestavena bez nutnosti reakce řidiče.

Tahová křížení jsou také většinou rychloprůjezdná. Existují i kříže víceramenné. Na snímcích jsou dobře vidět izolační lišty mezi "srdcovkami" tahových křížů, které oddělují opačné polarity.

Ukázky z Pardubic.

Tahové kříže působí na první pohled lépe než ty podvěsné. A umožňují také výrazně větší rychlost jízdy.

Podvěsné výhybky a křížení

Jsou dnes tak trochu na ústupu. A není divu. Podvěsné armatury se montují pod nepřerušený trolejový drát, který tak plní pouze nosnou funkci sestavy a není pojížděn. K pojíždění sestav slouží zvláštní přídavné měděné dráty nebo trubky. Záleží ovšem na zvyklostech a způsobu myšlení toho kterého dopravního podniku, i na jeho finančních možnostech... Tyto sestavy jsou levnější, ovšem poněkud těžkopádné, mají nižší životnost, musí se přes ně jezdit pomaleji (do 15-20 km/h) a je tu větší riziko vypadnutí sběračů z troleje. Což je ve městě problém, zvláště za hustého provozu. Ovšem při výlukách a krátkodobých provizoriích se pro snadnost montáže můžou dobře uplatnit.

Podvěsné výhybky - zleva Ústí nad Labem, Chomutov, Plzeň.

Podvěsné křížení v Chomutově a tříramenný kříž před divadlem v Ústí nad Labem.

někdejší podvěsné armatury v Ústí nad Labem. Těžkopádné podvěsné konstrukce byly vadou na kráse jinak velmi pěkně vyřešeného ústeckého Mírového náměstí - vlevo. Vpravo křižovatka u nádraží s napojením střekovské tratě. 

Dnes už je vše zrekonstruováno do tahových armatur.

Něco podobného jsme mohli najít v Plzni. Hustá spleť podvěsných křížení, donedávna se nacházející v Plzni na křižovatce u Mrakodrapu se dala  považovat spíše za odstrašující příklad, hlavně z estetického hlediska... Ale abychom Plzeňákům nekřivdili - je o nich sice známo, že bastlili trolejové křižovatky a výhybky všelijak, ale uměli po nich jezdit docela rychle. Navíc, byli to právě Plzeňští, kteří podvěsné trubky v sestavách nahradili plným drátem s lepšími jízdními vlastnostmi, a hlavně jako první v republice začali prakticky na celé síti důsledně používat pružné závěsy Kummler a Matter.

V roce 2008 byla křižovatka u Mrakodrapu zrekonstruována do podoby kruhového objezdu s takovými výhybkami Elektroline.

Křižovatky, smyčky, kruhové objezdy

Pardubice, točna Židov

Pardubice, křižovatka Bělehradská - Kosmonautů

Rušno na centrální křižovatce na Masarykově náměstí v Pardubicích.

Pardubice, křižovatka u Zimního stadionu.

Pardubice, kruhový objezd v Polabinách na konci Bělehradské ulice, poblíž konečné Sluneční.

Výhodné je "křižovatkové" provedení, tedy kombinace výhybky rozjezdové a sjezdové. Vlevo krátké (20 stupňů) výhybky na kruhovém objezdu v Chomutově, vpravo výhybky standardní délky u pardubické vozovny Dukla.

Předjížděcí vedení na Masarykově náměstí v Pardubicích. Vpravo tahové rychloprůjezdné křížení s úhlem odbočení 10 stupňů, sestavené ze "srdcovek" rychloprůjezdných výhybek.

A jdeme na Slovensko. Žilina, smyčka Jaseňová. Pěkná ukázka složitější tahové trolejové sestavy [13].

Poslední aktualizace 03. 02. 2024

NAHORU